Již od počátku světa jsme zmítáni emocemi jak pozitivními, tak negativními. Jednou z těchto emocí je i žárlivost. Ale co má žárlivost společného se žaluziemi? Více, než myslíte…
Ochrana před sluncem a ochrana soukromí nejsou témata, které jsou aktuální jen v dnešní době. Vždy jsme chtěli mít prostor, který by byl ukryt všem zvědavým pohledům. Prostor, který bude jen a pouze náš. Na počátku vývoje stínících prvků byly sklápěcí či posuvné okenice, které se používaly pouze v noci. Nevýhodou sklápěcích okenic byla aretace buď ve zcela otevřeném, nebo zavřeném stavu. V případě posuvných okenic byla zajištěna jistá, omezená, míra variability.
Posun ve vývoji okenic způsobili žárliví panovníci v Orientu, kteří prosazovali vývoj jednostranně průhledných okenic. Okenice měly lidem umožnit pohled do vnějšího světa, ale pohledu do místnosti mělo být zabráněno. Řezbáři zadání vyřešili vsazením šikmo nastavených prkének do rámu.
Důležitého milníku bylo dosaženo v 19. století ve Francii, kde byl patentován stínící systém, který umožňoval naklopení lamel žaluzií, díky čemuž bylo možné míru soukromí dokonale zajistit dle aktuální potřeby. Tento systém se označoval termínem jalousie, což je francouzský výraz pro žárlivost.
V roce 1854 začala první německá továrna výrobu dřevěný žaluzií metodou pospojování lamel šňůrkami a pásky, které umožňovali plynulou regulaci. Použitý princip se využívá s drobnými obměnami až do současnosti.
